Statek Adámek se nachází v malé, krásné vesničce Čelina ve Středních Čechách, přibližně 45 km jižně od Prahy, která je zasazena v roztomile kopcovité a hustě zalesněné krajiny středního Povltaví, v těsné blízkosti Slapské přehrady.
Čelina je opravdu malebným místem a čelinský velkostatek podle všeho býval od nepaměti centrem jejího života.
K historii statku Adámek
První doložené písemné zprávy z historie statku pocházejí z roku 1336, podle kterých čelinský manský statek patřil ke královskému hradu Kamýk a v Čechách v těchto dobách vládl Jan Lucemburský, jenž prohlásil v listině z 28.12.1336 statek Čelinu za svobodný.
Za vlády Karla IV. byl pak čelinský statek označován jako „korunní statek lenní“, příslušný ke královskému hradu Karlštejn.
Prvním z doložených majitelů manství byl Přibík z Čeliny.
Podle dochovaných dokumentů se pak majitelé statku často měnili.
Jedním z nejdéle hospodařících rodů na čelinském statku byl rod rytířů Dejmků, z nichž se prvním vlastníkem Čeliny z tohoto rodu stal roku 1514 Jan Dejmek z Těptína a jeho potomci udrželi a vlastnili statek celých 140 let.
Dalším ze současného pohledu významným majitelem Čeliny byl rod Machtů z Lowenmachtu. Ve dvacátých letech 18. století koupil Čelinu Jan Antonín Macht z Lowenmachtu. V kupní smlouvě se uvádí, že k čelinskému manství tehdy patřily ovčín, šenk, sladovna, malý pivovar, svobodný mlýn, kovárna a vinopalna. Na místě původní zemanské tvrze dali Machtové vzniknout menšímu zámečku a také překrásné kapli.
Mezi lety 1820 a 1892 patřil čelinský statek rodu Kutsherů. Podle dobových zápisů měl roku 1831 zámeček vyhořet a v následujících letech pravděpodobně získal většinu z dnešní klasicistní podoby.
Jako nejstarší a požár přeživší se jeví dvě místnosti s historickými křížovými klenbami v přízemí zámečku.
O roku 1893 se již historie čelinského velkostatku začíná odvíjet v rámci našeho rodu. Tehdy byl čelinský statek prodán Gustavu Adámkovi, poslanci v říšské radě a zemském sněmu. Po jeho smrti v roce 1905 se stal novým majitelem statku jeho syn, tehdy sedmnáctiletý Jaroslav Adámek, pradědeček současných hospodářů. Ten zde hospodařil do začátku druhé světové války, kdy statek obsadili Němci. Po válce se vše mělo vrátit do původních kolejí, ale přišel rok 1948, ve kterém byl statek vyvlastněn a stal se státním majetkem. Jaroslav Adámek byl vyhoštěn z Čeliny, později odsouzen za vlastizradu a uvězněn. Jeho žena se dvěma dospívajícími dětmi se musela vystěhovat. Naštěstí se však našli hodní lidé, kteří jí zajistili bydlení přímo v Čelině.
Magická kaple sv. Jana Nepomuckého
Historické záznamy ukazují na to, že v letech 1726 až 1727 Jan Antonín Macht z Lowenmachtu nechal postavit v areálu zámku kapli a jistá známost Machtova strýce se samotným Janem Blažejem Santinim, jedním z největších barokních mistrů, přisuzuje autorství projektu kaple právě jemu nebo některému z jeho žáků. Tato pozoruhodná stavba je půdorysně řešena jako dva do sebe vepsané pravidelné soustředné obrazce - uvnitř kaple se jedná o šestnáctiúhelník a vnější obvod tvoří osmicípá hvězda. Stačí se postavit do jejího středu a člověk pochopí k čemu ta složitá geometrie..
Kaplička je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému.
Zámek
Tam, kde stojí dnešní zámeček se pravděpodobně ve 14. století nacházela zemanská tvrz. Za pánů z Lowenmachtu začátkem 18. století byl na tomto místě postaven menší zámek, jehož tehdejší podoba byla v roce 1831 zničena rozsáhlým požárem. Později, v roce 1839, byl obnoven téměř do současné klasicistní podoby, přičemž z původního zámku zůstaly pouze dvě místnosti v přízemí. Svoje poslední změny vzhledu zaznamenal začátkem dvacátého století za Adámků.
Roku 1994 byla na zámku kompletně obnovena šindelová střecha a o šest let později dostal zámeček i novou fasádu.
Zámecký park
Zámecký park je rozlehlý kouzelný prostor se spoustou mnohá desetiletí pamatujících mohutných, krásných listnáčů, obklopuje zámek a kapli a plynule přechází v divoký les. Jeho historii dokládají mapy z roku 1839 a také pozdější dobové fotografie z počátku 20. století. Od roku 1948, kdy došlo k vyvlastnění, až do devadesátých let 20. století postrádal jakoukoliv péči, pustl a chátral.
Na počátku 21. století se mu dostalo náležité a léta nedostatečné péče. Došlo k jeho zásadní revitalizaci a dnes je jedinečným, střízlivě udržovaným prostorem, který je přístupný každému, koho si přiláká.
Nedávná minulost statku Adámek
Když došlo k zásadním politickým změnám a v roce 1989 se proměnilo politickospolečenské uspořádání mohli potomci Jaroslava a Eugenie Adámkových požádat o navrácení celého zámeckého areálu včetně kaple a zemědělského dvora s pozemky, k němuž po roce 1992 skutečně došlo. Započala se tím nová, zdaleka ne jednoduchá a romantická etapa čelinského panství. Ještě v témže roce se začalo se hospodařit v zemědělství a začátky to byly Krušné. Většina budov velkostatku se po čtyřicetiletém hospodaření státního statku nacházela ve velmi žalostném stavu.
Kaplička byla velmi poničená, hrozilo její zřícení, zámecký park a zámecký rybník se během státního vlastnictví neudržovaly a byly zpustlé natolik, že ani nebyly k rozpoznání. Zámeček sloužil k bydlení zaměstnanců státního statku, čemuž se nevhodně a bezohledně přizpůsobilo původní vnitřní uspořádání. Fasáda a šindelová střecha se nacházely ve zchátralém stavu.
Aby byl tento zoufale neutěšený stav změněn, investovala maminka současného hospodáře veškerou svojí životní energii do záchrany místa, které bylo v jejím raném dětství její rodině odebráno. A tak na její popud vznikl Nadační fond pro záchranu čelinského památkově chráněného areálu, aby spolu se státním památkovým ústavem a aby mohla proběhnout náročná rekonstrukci zdevastované kaple, která proběhla v letech 1998 až 1999 a v květnu roku 1999 byla slavnostně vysvěcena Václavem Malým.
Rok na to došlo k opravě klasicistní fasády zámečku. A o dalších pět let později přišel na řadu zámecký park, kde i díky Státnímu fondu životního prostředí vznikl znovu nádherný lesopark.
O pár let později přišla čas na rekonstrukci domečků na ubytování, šafářského domku, střech na hospodářských budovách a na výměnu střešní krytiny na zámku.
Naše zemědělské živobytí
Od prvních chvil našeho života zde jsme se kromě záchrany celého statku, zámečku a kaple učili na navráceném majetku hospodařit.
Naší hlavní obživou bylo a je zemědělství, přestože naše začátky vůbec nebyly jednoduché a rozhodně naše odhodlání prověřily, tak jej vnímáme jako smysluplnou práci, kterou milujeme. Snažíme se zodpovědně a s ohledem na laskavé zacházení se Zemí a s přírodou pečovat o 165ha luk a pastvin a také 140ha orné půdy. Na loukách sušíme voňavé seno, vyrábíme senáž a na rozlehlých pastvinách paseme naše zvířata. Ta také krmíme obilím, které vyroste na našich polích. Na tom, že krmíme pouze to, co sami vypěstujeme, si zakládáme.
Dvacet pět let se věnujeme chovu skotu plemene Aberdeen Angus. Začínali jsme s dvaceti jalovicemi, nyní již máme pětašedesát matek a čtyři plemenné býky - tunové kousky - Giovanniho, Chvosta, Démanta a Dr.Voštěpa. Část odstavených býčků a také jalovic ve stáří vykrmujeme.
Zhruba devět měsíců v roce jsou zvířata na pastvinách, kde mají dostatek pohybu, krátkou dobu v roce zvířata tráví v maštali, kde také na svět přicházejí nová telátka. Záleží nám na tom, aby zvířata byla zdravá a spokojená, aby se s nimi mile zacházelo, aby měla dostatek prostoru a aby žila v klidném prostředí.
Od roku 2016 máme v provozu vlastní bourárnu, díky které můžeme našim zákazníkům nabídnout vynikající vyzrálé hovězí maso z našich zvířat.
Kromě krav chováme malé stádečko společenských koz domácích a čtyři koníky.
Na našem statku nechybí slepice, ale ani přítulné kočky a hlídací psi.
Pro zájemce o ubytování na farmě s možností nahlédnutí do života na statku máme k dispozice tři stylově zařízené apartmány Pleskot, Hermína a Pivovar, které jsou situované v areálu statku a jsou plně vybavené pro pobyty rodin s malými dětmi. Ceník ubytování na našem statku naleznete zde.