Historie

První doložené písemné zprávy pocházejí z roku 1336, kdy čelinský manský statek patřil ke královskému hradu Kamýk a kdy v Čechách vládl Jan Lucemburský, který prohlásil v listině z 28.12.1336 statek Čelinu za svobodný.
Za vlády Karla IV. byl čelinský statek označován jako „ korunní statek lenní" příslušný ke královskému hradu Karlštejnu.
Prvním z doložených majitelů manství byl Přibík z Čeliny. Na místě dnešního statku stávala již v této době ( 14. století ) zemanská tvrz.
Významným majitelem Čeliny byl nepochybně rod Machtů z Lowenmachtu, v roce 1733 koupil Čelinu Jan Antonín Macht z Lowenmachtu. V kupní smlouvě se uvádí, že čelinské manství tehdy mělo ovčín, šenk, sladovnu, malý pivovar, svobodný mlýn, kovárnu a vinopalnu. Na místě původní zemanské tvrze postavili Machtové menší zámeček a v letech 1726-1727 Jan Antonín Macht z Lowenmachtu nechal postavit v areálu zámku kapli sv. Jana Nepomuckého. Autorství projektu je připisováno Janu Blažeji Santoninu- Michlovi, jednomu z nejznámějších český barokních architektů. Kaple je půdorysně řešena jako dva pravidelné soustředné obrazce, uvnitř kaple se jedná o šestnáctiúhelník, vnější obvod kaple tvoří osmicípou hvězdu. Kaple je považována za pozoruhodnou barokní stavbu na našem území. Byla postavena pravděpodobně „ na černo" a po sérii úředních tahanic konečně vysvěcena 13.3.1735.
Od roku 1820 do roku 1892 vlastnil čelinský statek rod Kutsherů. Roku 1831 zámeček vyhořel a do dnešní klasicistní podoby byl postaven roku 1839. Z původní stavby zbyly pouze dvě místnosti v přízemí.
V roce 1893 byl čelinský statek prodán Gustavu Adámkovi, poslanci v říšské radě a zemském sněmu. Po jeho smrti v roce 1905 se stal novým majitelem statku jeho syn, tehdy 17tiletý, Jaroslav Adámek, který zde hospodařil do začátku druhé světové války, kdy statek obsadili Němci. Po válce se vše mělo vrátit do původních kolejí, ale přišel rok 1948 a statek byl vyvlastněn, vznikl zde státní statek. Jaroslav Adámek byl vyhoštěn z Čeliny, později odsouzen za vlastizradu a uvězněn. Jeho žena se dvěma dospívajícími dětmi se musela vystěhovat, ale naštěstí se našli hodní lidé, kteří se postarali o náhradní bydlení.